Astronautka Sunita „Suni“ Williams se opět ocitla pod drobnohledem médií. Tentokrát však ne kvůli svým schopnostem nebo misi, ale kvůli svému vzhledu. Fotografie pořízená na palubě Mezinárodní vesmírné stanice (ISS), kde tráví už několik měsíců, spustila vlnu spekulací o jejím zdraví. Bulvární tisk se zaměřil na její váhu, což Suni přimělo veřejně reagovat a uvést vše na pravou míru.
Suni Williams, která na ISS dorazila letos v červnu na palubě Boeing Starliner, čelí podobným problémům, jakým čelily i její předchůdkyně. Média mají dlouhodobou tendenci upírat pozornost k ženským astronautkám spíš kvůli jejich vzhledu než kvůli výsledkům jejich práce. Jak sama astronautka uvedla, její hmotnost zůstala stejná od začátku mise a pravidelně na ISS cvičí, aby udržela svou fyzickou kondici. Přesto bulvární deníky, jako The New York Post nebo The Daily Mail, spekulovaly, že vypadá „vyhublá“ nebo „nepřirozeně“.
Ve skutečnosti na vzhled astronautů ve stavu beztíže působí jev zvaný „fluid shift“ – kvůli mikrogravitaci se tělní tekutiny posunují směrem k hlavě, což může měnit proporce těla.
Ženy v kosmu terčem předsudků
Není to poprvé, co se astronautky setkávají se sexistickými otázkami nebo komentáři. Sally Ride, první Američanka ve vesmíru, byla před svou misí dotazována, jestli si s sebou vezme make-up, nebo jak zvládá své emoce. Oproti tomu mužští kolegové Suni Williams, například astronaut Butch Wilmore, který se na ISS vydal spolu s ní, takové otázky neřeší. Média si nevšímala jeho vzhledu, ačkoli strávil ve vesmíru stejnou dobu.
Veřejná debata o vzhledu astronautky zastiňuje mnohem důležitější věci – její práci a výsledky mise. Během pobytu na ISS Suni pracovala na různých experimentech a prováděla rutinní údržbu stanice. V rozhovoru s NASA přiznala, že kritika médií je nepříjemná, ale zároveň zdůraznila, že se cítí dobře a že si užívá svou práci ve vesmíru. Více o této misi se můžete dozvědět zde.
Vesmírné mise nejsou módní přehlídkou, ale náročnou prací, která vyžaduje fyzickou i psychickou odolnost. Příběh Suni Williams připomíná, že společnost má stále před sebou dlouhou cestu v překonávání genderových předsudků. Místo zaměření na vzhled astronautů by se měl ocenit jejich přínos ve vědě a technologii.
